toggle

Stránky archivovány

 

Návštěvnost


Dnes:25
Včera160
Tento měsíc:2966
Celkem:351597

Anketa

V jakých legiích bojoval Váš předek?
 

Překlad

Czech Belarusian Bulgarian Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Finnish French German Greek Hungarian Italian Japanese Latvian Lithuanian Macedonian Norwegian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swedish Ukrainian
Českoslovenštní kornilovci Tisk Email
Kornilovci

Základem čs. Kornilovců byli rakousko-uherští vojáci, zajatci úspěšné ofenzívy generála Brusilova z června až července roku 1916. Někteří z těchto zajatců byli od srpna 1916 v Černovicích v Bukovině. Tito vojáci se přihlásili do čs. jednotek a pak jim nezbývalo než čekat. Aby byli alespoň nějak užiteční, přihlásili se prostřednictvím Svazu č.-s. spolků na Rusi na práci a překládali v Černovicích náklady na železnici. Přes všechny urgence až do května 1917 nebyli do vojska povoláni. Tehdy jim však jeden Čech - ruský voják poradil jít přímo za gen. Kornilovem, velitelem VIII. armády, jejíž štáb byl tehdy v Černovicích. Byla vyslána deputace a gen. Kornilov přijal Čechy jako rozvědčíky do nově budovaného úderného oddílu.

Gen. Kornilov poslal naše dobrovolníky za kpt. gšt. Něžencevem. Ten dostal od generála již 19.5.1917 rozkaz k postavení 1. úderného oddílu VIII. armády a byl jeho velitelem. Celá záležitost ovšem nebyla bohužel tak jednoduchá. Češi byli stále zajatci a patřili do 17. pracovního praporu. Jeho velitel jejich pracovní sílu potřeboval a o propuštění nechtěl ani slyšet. Ale štěstí jim přálo. Koncem května se v Černovicích objevil zástupce OČsNR praporčík Fiala s dokumenty schvalujícími nábor do našeho vojska, který povolila ruská vláda. Protože dobrovolníci dali své slovo gen. Kornilovovi, rozhodli se nejít do našich pluků, ale zůstat v úderném oddíle.

Nejdříve byli naši vojáci přiděleni k 13. záložnímu pluku, byla jim vydána ruská výstroj a výzbroj. Brzy se přesunuli do vesnice Střelecký Kut, kde sídlil celý úderný oddíl. Zde prodělali údernický výcvik. Jak gen. Kornilov slíbil, 125 Čechů tvořilo oddíl rozvědčíků, podléhající přímo velitelství úderného oddílu. Velení nad rozvědčíky převzal škpt. Mejstřík. Byl to bývalý rakousko-uherský důstojník, který přeběhl s celou svou rotou v červenci 1915 na ruskou stranu a ihned se dal k dispozici ruské armádě. V srpnu 1915 vstoupil do České družiny, v květnu 1916 byl dán k dispozici zpravodajskému oddělení při velitelství VIII. armády jako tlumočník (ovládal ruštinu výtečně již před válkou). Odtud se dostal ke Kornilovcům.

Dne 27.6.1917 ráno odešel celý úderný oddíl na vlak, který ho dopravil do blízkosti fronty. Tento přesun byl součástí stejné ruské ofenzívy, jako bitva u Zborova. Dne 30.6. se Češi účastnili první rozvědky. Již byli v oblasti, kde po celý den byla slyšet dělostřelba. Dne 1.7. došli do vsi Dobrovlany, odtud byly vidět rozsáhlé linie rakousko-uherských zákopů, pečlivě zbudovaných, místy s betonovými bunkry. Dne 2. července večer se dozvěděli úžasnou zprávu o úspěchu ruské VII. armády u Břežan, tedy zejména o úspěchu Č.-s. stř. brigády u Zborova. Češi pečlivě konali své rozvědky. Dne 8.7. měli první dva mrtvé, oběti nepřátelské dělostřelby. Téhož dne ustala ruská palba a všichni úderníci šli do útoku. Kornilovci zdolali odpor 65. pěšího pluku v první linii i odpor Němců v druhé a třetí linii zákopů. Nastala malá chvilka odpočinku: „...oddíl se sešel na pahorku u lesa kolem svého velitele kpt. Něženceva, který se osobně účastnil útoku první vlny, třímaje v rukách údernický prapor. Roty odpočívaly asi půl hodiny, když se náhle ozvalo na křídle hromové „Hura!“ a na odpočívající úderníky se řítil prapor Němců s nasazenými bodáky. Vše vyskočilo na nohy. Ozval se výkřik: “Na štyky, bratci, vperjod!“ (Na bodáky, bratři, vpřed!) a všichni se hnali proti útočníkům. Vtom vyrazily z lesa dvě setniny jízdy - byli to Čerkesi - a vše se promíchalo v divoké směsi. Z německého úderného praporu se nevrátil nikdo...“. Časem byli Kornilovci přesunuti do zálohy a k reorganizaci, doplnění a přípravě na další boje. Bohužel, nadšení ruské armády bylo podlomené. Nebylo využito skvělých úspěchů a momentu překvapení během této ofenzívy a následoval potupný ústup doprovázený tvrdými boji s postupujícím nepřítelem. Věrné jednotky se bily a zagitovaní vojáci utíkali z fronty hromadně domů. Dne 22.7. začal pro Kornilovce ústup a skončil 3.8. v městě Proskurovo.

Kornilovci

Čs. kornilovci v Proskurově

Úderný oddíl, přejmenovaný 1. srpna na Kornilovský úderný pluk, se v tomto městě měnil na pluk podle skutečnosti. Češi byli nyní v pluku ve 2 rotách a tvořili plukovní hudbu. Proskurovský krajan pan Hudec, majitel restaurace a kavárny, a jeho manželka zaplatili a věnovali čs. Kornilovcům i prapor s lebkou a skříženými hnáty. Ten se nakonec nepodařilo předat a dostal ho v roce 1919 v Jekatěrinburku náš Úderný prapor. Dne 6.9. odjel celý pluk na sever a 10.9. dojel do Mogileva, kde byla nyní STAVKA (stan vrchního velitele). Vrchním velitelem ruské armády byl 1.8.1917 jmenován gen. Kornilov, který ovšem ve funkci dlouho nezůstal. Odehrálo se totiž další drama té doby. V jisté chvíli byl gen. Kornilov požádán Kerenským – předsedou Prozatímní vlády, aby zasáhl v Petrohradě proti komitétům a obnovil pořádek silou armády. Gen. Kornilov samozřejmě vyslal vojsko. A v této chvíli prohlásil tuto akci Kerenský za vzpouru, zbavil generála vrchního velení a dal ho uvěznit. Celá věc je dodnes nazývána povstání gen. Kornilova. Jedním z hmatatelných výsledků této špinavé politické hry bylo to, že přívržencům komitétů, zejména bolševikům, byly rozdány ze skladů zbraně na „ochranu revoluce“ proti gen. Kornilovovi. Tyto zbraně se do skladů nikdy nevrátily.

Dne 10.9. byl pluk přejmenován na 1. ruský úderný. Kornilovci zůstali v Mohylevě, naše vojáky tu dokonce 24.9. navštívil T.G.Masaryk. Dne 25.9. byla uzavřena dohoda, že pluk se doplní na 50% Čechoslováky, zbolševizovaní vojáci z posledního doplnění budou z pluku odstraněni a celý pluk se přesune do oblasti rozmístění I. č.-s. střelecké divize v okolí Kyjeva. Součástí změn bylo i přejmenování pluku dne 30.9. na 1. slovanský úderný. Všechno v Rusku už ovšem zrálo pro konečné vítězství bolševiků. Dne 7.11.1917 byl bolševiky a levicí proveden státní převrat. Kornilovci se spolu s 2. č.-s. stř. plukem Jiřího z Poděbrad a čs. dělostřelci podíleli na bojích proti bolševikům v ulicích Kyjeva od 11. do 14. 11.1917. Ovšem tyto boje pluk v dosavadní podobě nepřežil. Rusové a Ukrajinci šli dílem domů, dílem s kpt. Něžencevem na Don, kde se vytvářeli bělogvardějské protibolševické jednotky, dílem přešli k ukrajinským nacionalistickým oddílům. Většina čs. vojáků byla zařazena do 4. č.-s. stř. pluku Prokopa Velikého, někteří Češi šli na Don.

TGM+KORNILOV

T. G. Masaryk a gen. Kornilov s čs. kornilovci


Životopisy kornilovců:

Čečrdle Václav

(Detailněji o čs. kornilovcích !!!)

Mašlan Václav

Nebeský Jan

Rejchrt František

Výtvar Josef