toggle

Stránky archivovány

 

Návštěvnost


Dnes:35
Včera133
Tento měsíc:3743
Celkem:352374

Anketa

V jakých legiích bojoval Váš předek?
 

Překlad

Czech Belarusian Bulgarian Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Finnish French German Greek Hungarian Italian Japanese Latvian Lithuanian Macedonian Norwegian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swedish Ukrainian
Maxa Josef Tisk Email

Generál československé armády narozen 31. července 1891 - Sťat v Berlíně - Plötzensee 9. dubna 1943

Josef_MaxaZrozen a vychován v selské chalupě v houfu dětí, krví svých předků přinesl si na svět lásku k rodné hroudě, lásku k vlasti. Tvrdý život rodičů, zápas s drs­nou přírodou, stal se mu příkladem a utvářel jeho charakter již v útlém mládí. Pilný žáček obecné školy v Mýtě jevil schopnosti ke studiím, které mu rodiče dopřáli na gymnasiu v Rokycanech. Poprvé existenčně zakotvil jako úředník železáren v Holoubkově, při čemž soukromě studoval 2 roky na právnické fakultě v Praze.

První světová válka volala ho na válečné pole, jako zajatec žil v Rus­ku a chopil se první příležitosti postaviti se proti zavilému nepříteli, aby vstoupil do českých legií. Tam se stal spoluzakladatelem 6. ha­náckého pluku (velitel 12. roty) a vrátil se do své vlasti v hodnosti štábního kapitána, vyznamenán mnohými řády za udatnost. Rozhodnuv se dále sloužit vlasti, zůstal u pluku v Olomouci a odtud pak byl přeložen do Sabinova na Slovensko. Později mu dopřáno uplatnit bohaté zkušenosti ve vojenské akademii v Hranicích, kde vyučoval vojenské taktice a byl velitelem akademiků. Svěřeno mu bylo také vyučování na velitelské škole v Praze a v odborných vojen­ských kursech, kde si získal nevšední přízně mezi důstojníky. Po­sledně působil jako velitel 38. pěšího pluku v Berouně, kde prožil i osudnou dobu národa r. 1938 a největší pohanu odzbrojení armády r. 1939 po převzetí nejsvětějších práv národa násilnickými, krutými, okupanty. Poroba národa zasadila strašlivou ránu vlasteneckému srdci a svě­domitému důstojníku. Nedíval se však nečinně, jak nepřítel zabírá a plení jeho drahou vlast, ale postavil se hrdinně v boj proti němu. Seskupiv kol sebe své nevěrnější, připravoval odboj ve spojení s pražskými i cizími vojenskými skupinami. Organizoval a vedl hr­diny odporu na Berounsku, Lounsku, Kladensku a rozšiřoval ilegální činnost i do dalších okresů ve skupině generála Kraváka. Do tohoto nebezpečného boje vložil nejlepší vojenské vědomosti a zkušenosti. Nezištná, odvážná činnost ve prospěch národa, který tolik miloval, přivedla jej do záhuby. 13. února 1940 byl zatčen a vězněn na Kladně. Tam také jako vyšetřovanec pracující na stavbě se sešel s věrným kamarádem z dětství Ing. Jaroslavem Merhautem, vrchním země­dělským radou. Malý lístek vložený do kapsy uskutečnil příští schůz­ku obou, která se uplatnila a vyvrcholila ve stravovacím plánu tam­ních politických vězňů. Po Heydrichově smrti přišla však křížová cesta pro našeho mučed­níka. Byl převezen do Terezína, na Pankrác a do Pečkova paláce. Vyslýchali, mučili, však bezvýsledně. Neprozradil ani slova na sebe a kamarády. Tím nebyla jeho kalvarie skončena. Odvezli ho da­leko, až k Baltickému moři - do Golnova, do Štětína a odtud do Berlína, kdo byl dne 20. ledna 1943 soudem nacistů jako velezrádce odsouzen k trestu smrti. Těžký svůj osud nesl hrdinně a statečně očekával ortel smrti. Ještě ve tři hodiny odpoledne, několik hodin před popravou, napsal poslední dopis. V něm se loučí se všemi svými drahými, svojí vlastí a přeje svému národu opět svobodu a klidný život. Pozdravuje rodnou ves­ničku s přáním býti pochován u svých drahých rodičů v Mýtě, u sv. Štěpána. Avšak ani toto skromné přání nebylo mu vyplněno. Dne 9. dubna 1943 o 19. hodině popraven sekerou v Berlině- Plötzensee a jeho drahé ostatky zůstaly na neznámém místě v cizí, daleko v nepřátelské zemi.

Československá republika, oceňujíc jeho dílo a mučednickou smrt, vyznamenala ho čsl. válečným křížem 1939 „In memoriam" a jmeno­vala generálem.

Zdroj : B. Merhautová - Vašatová; List vydaný k odhalení pamětní desky v neděli 1. června 1947 o 15. hod. v Medovém Újezdě.