toggle

Stránky archivovány

 

Návštěvnost


Dnes:36
Včera133
Tento měsíc:3744
Celkem:352375

Anketa

V jakých legiích bojoval Váš předek?
 

Překlad

Czech Belarusian Bulgarian Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Finnish French German Greek Hungarian Italian Japanese Latvian Lithuanian Macedonian Norwegian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swedish Ukrainian
4. Čs. stř. pluk a další boje na protibolševické povolžské frontě Tisk Email
Po dobytí Buzuluku a dalších bojích došlo 6.7.1918 na stanici Minjary nedaleko města Ufa ke spojení jednotek Čečkovy a Vojcechovského skupiny (Vojcechovského skupina bojovala na Uralu). 4. pluk nyní působil hlavně v Povolží. Bil se u Syzraně (první polovina července 1918), účastnil se Simbirské operace (druhá pol. července 1918) a krvácel i na dalších místech. Postupně se vytvořila souvislejší fronta. Po smrti por. Gayera se stal prozatímním velitelem pluku ppor. Vobrátílek. V srpnu 1918 celý Čs. sbor čekal jednak na slíbené spojenecké jednotky a dále na vytvoření skutečně silné ruské armády, která by převzala hlavní sílu bojů na frontě. Ze spojenců ve větším počtu přišli jen Japonci, kteří si však hájili vlastní pochybné zájmy v Zabajkalí a v Mandžurii.
Ostatní – Francouzi, Britové, Italové a další zůstávali většinou daleko za frontou. Výjimkou byly některé národnostní jednotky vytvořené naším přičiněním přímo v osvobozeném území (ze zajatců a národnostních menšin) – Poláků, Lotyšů, Karpatorusů, Rumunů. Bohužel výstavba nové ruské armády probíhala pomalu a schopnost ruských politických představitelů dohodnout se na vládě byla z nejrůznějších příčin ještě tragičtější. Některé ruské jednotky na frontě bojovaly i velmi statečně a úspěšně, to však nemohlo postačovat na zvětšující se sílu bolševiků. Čs. vojáci se cítili zrazeni a podvedeni. V srpnu 1918 začínají čs. i ruská vojska před bolševiky ojediněle ustupovat. Špatná situace se prohloubila v souvislosti s problematickým výbojem a obsazením Kazaně (svobodná od 7.8. do 9.9.1918). V září 1918 nastal všeobecný ústup. Dne 11.10.1918 bojovala poslední jednotka 4. pluku na Povolžské frontě proti bolševikům. Celý pluk se přes Buguruslan stáhnul do Aksakova. V říjnu 1918 přišel ke 4. pluku nový velitel plk. Žák. Je nutné konstatovat, že neblahé dědictví ruské revoluce dohonilo i čs. vojáky. Začali podléhat bolševické agitaci. U 4. pluku to postihlo zejména III. prapor. Dne 24.10.1918 – po odmítnutí vyplnění rozkazu plk. Žáka – přijel k pluku plk. Švec, tehdejší velitel I. divize. Nakonec, kromě 6 vojáků 11. roty III. praporu, slíbili rozkazy uposlechnout všichni. Bohužel, ve stejném dni odmítli poslušnost vojáci 1. pluku. Plk. Švec, statečný voják České družiny a důstojník, nechtěl nést tuto hanbu a v noci na 26.10.1918 se v Aksakově zastřelil. Tato památná sebevražda pomohla vojákům uvědomit si, co způsobili a disciplína byla na čas zachráněna.

Autor: Bernard Panuš

(Texty z výstavy v Hradci Králové, které budou výhledově publikovány v brožuře k výše zmíněné výstavě.)