| Odhalení pomníku čs. legionářům - Čeljabinsk - 19. - 21. 10. 2011 |
|
|
Po krátkem spánku jsme se ráno vydali na kbelské letiště, kde jsme byli mezi prvními. Na vrátnici jsme vyzvedli kytici ČSOL a čekali na ostatní členy výpravy, která se skládala ze zástupců Ministerstva obrany, kultury, zahraničních věcí, Referátu pro válečné hroby a Československé obce legionářské. Dvouhodinový let (pro některé vůbec první) s chutnou snídaní, byl příjemným začátkem této výpravy. Po příletu na moskevské letiště Šeremetěvo jsme přistavenými mirkobusy odjeli k Českém domu. Většina výpravy zde zůstala a pouze my a bratr Kašpárek jsme pokračovali k honosné budově českého velvyslanectví. Obdrželi jsme klíče od pokojů, odložili věci a vyrazili vstříc Moskvě. Nemohli jsme si snad ani vybrat menší cíl, než-li Rudé náměstí. Cestou jsme navštívili věhlasný obchod s militáriemi Leibstandart a několik knihkupectví. Po několikakilometrové cestě na Rudé náměstí jsme však byli trochu zklamáni nepřístupností některých částí kvůli nějaké připravované světelné akci. Pořídili jsme několik fotografií s nejtypičtějšími dominantami Moskvy- Kremlem, a chrámem Vasila Blaženého, kam byl přístup naštěstí umožněn. Zpáteční cestu jsme zasvětili nákupu typicky ruských pochutin a využili výhodného kurzu rublu i pro nákup dalších nezbytností. Na velvyslanectví jsme dorazili s počínající tmou. Po nyní již řádném zabydlení a krátké ochutnávce nakoupených lahůdek jsme se převlékli do stejnokrojů a vyrazili hledat místo večerní recepce. Po krátkém hledání jsme narazili na další navrátilce z naší výpravy, kteří byli v Moskvě již o den dříve a vydali jsme se společně na místo. Mezi dalšími dorazil také náš kamarád, historik Tomáš Jakl z VHÚ. Večer se nesl ve znamení přátelských a zvídavých rozhovorů. Jak je již na podobných akcích dobrým zvykem, museli jsme vysvětlovat a objasňovat některé záležitosti z dějin čs. legií. Mezi nejfrekventovanější témata patřil tradičně ruský poklad, Legiobanka, předsedovo rukávové označení úderného praporu (tradičně mnohými mylně považované za nacistický symbol) a motivace a pohnutky k naší činnosti. Po ukončení recepce jsme se odebrali na pokoj a pokračovali v konzumaci a zábavě. Po krátkém čase, vymezeným spánku jsme se brzy ráno vydali směr letiště Šeremeťevo. Po zběžné předletové prohlídce jsme se zakrátko mohli kochat východem slunce během dvouhodinového letu do Čeljabinsku. Příletem do cílové destinace nám však nastal malý problém. Již v okamžiku příletu měla být naše skupinka připravená na místě u pomníku, abychom měli dostatek času na secvičení se. Naše stejnokroje se však nacházeli, pro svou objemnost, v nákladovém prostoru letadla. Následovala rychlá akce překládání nákladu (kvůli čtyřem batohům), bleskové převléknutí a odjezd k pomníku. Na místo odhalení pomníku před budovou čeljabinského nádraží jsme tak dorazili s menším zpožděním. Zde na nás již čekala delegace místní správy, zástupci armády, čestná stráž a příslušníci 3. pluku z Jaketěrinburku. Následovalo několik projevů a s napětím očekávané odhalení pomníku. Naštěstí se nekonala žádná demonstrace proti pomníku, přestože na ruských webech avizována. Akce se tak obešla bez rušivých incidentů. Dorazilo jen několik málo nespokojenců, kteří svůj názor dávali na odiv transparenty. Po pietním aktu jsme se přesunuli do budovy čeljabinského muzea, kde právě probíhala výstava o čs. legiích, generálu Vojcechovském a výstava fotografií zachycující české památky a krajinu. Po projevech jsme se pustili do družby s kolegy ze 3. střeleckého pluku a v přátelském rozhovoru zde setrvali až do předpokládaného času odjezdu. Pak ale nastala komplikace s naším letadlem, které již nebylo schopné pokračovat v letu kvůli poruše navigace a my tak byli nuceni napjatě čekat, co se s naší výpravou stane. Let byl tak nečekaně posunut o několik hodin, které zbývaly do příletu druhého vládního speciálu z Prahy. Tento čas byl využit k menší prohlídce centra Čeljabinsku, nákupům pro naše drahé polovičky a fotografování legračních scének. Poté nás čekala narychlo připravený večer s místní politickou reprezentací. Večeře s bohatým kulturním programem a mnohočetnými přípitky se protáhla až do brzkých ranních hodin. Na tomto místě je nutné potvrdit pověstnou ruskou pohostinnost, jelikož hostitelé nás téměř nenechali vydechnout. Besídky folklorního souboru Ural a hudebníků byly vždy proloženy projevem a přípitkem. Čas mezi přípitky nebylo radno využít jinak, než k rychlému doplnění žaludků. Po dojemném proslovu místogubernátora, který nás přemlouval k setrvání na místě, však bylo z pudu sebezáchovy rozhodnuto večírek opustit. Zbývající hodiny do odletu jsme pak strávili v družném rozhovoru s moskevským reportérem ČTK v jednom čeljabinském hotelu (interiér pokojů jako kdyby odpovídal na otázku, kam se poděla Jantarová komnata). Někteří z nás v sobě dokonce objevili nevídané řečnické schopnosti. Po uplynutí čekací doby jsme se chopili našich dosud nerozbalených zavazadel a vyrazili před hotel. Jen málokdo z celé delegace využil těch několik málo hodin ke spánku a tak bylo čekání na odjezd kráceno líčením nově nabitých zážitků z prostředí nočního čeljabinského života. Cesta autobusem na čeljabinské letiště, let do Moskvy a Prahy pak byl většinou využit k dohánění spánkového deficitu a kontaktů. Na kbelské letiště jsme se novým, na spánek lépe vybaveným strojem, dostali v pořádku krátce po 7. hodině ranní. Autor: Zdeněk Špitálník Další články:
|
Díky Československé obci legionářské bylo našemu klubu umožněno zúčastnit se odhalování pomníku padlým československým legionářům v Čeljabinsku. Klub reprezentoval předseda, Iceman a já. Naši trojici doplnil Honza Juřena z boleslavské ČSOL. Celá výprava pro nás započala v úterý večer v předsedově bytě, protože bylo nutné doladit stejnokroje, vyrobit a přišít rukávové štítky (na akci jsme reprezentovali jednotky, které se v Čeljabinsku nacházeli) a zopakovat pořadovku.