Chacha, chacha... Řezali se zejména s Nezávislou jednotou gen.Medka až do 30-tých let. A ČsOL se vždy profilovala jako "pokroková". Štvala do pravice, do katolíků...Přečti si tehdejší Národní osvobození, hlavní orgán ČsOL. To bylo to kavárenské levičáctví, které mnohé naše umělce vedlo do KSČ a ve svém důsledku dláždilo cestu k Vítěznému únoru. Jakkoliv jsem členem ČsOL, která už je dnes "o něčem jiném", tohle nemůžu zamlčovat. Trochu to ustalo okolo roku 1938. Vrcholem bylo, když se ČsOL po II.válce obnovila jako jediná masová legionářská organizace (málo početný Kruh starodružiníků byl - to je zajímavé - tolerován až do 80-tých let!) a současně bylo oficiálními místy zamítnuto obnovení Nezávislé jednoty. Prý že předválečná činnost pánů důstojníků nedává záruky, že by se zžili s novým zřízením. Myslím, že na "Vašátkovi" o tom někde píšu. Ty dokumenty jsem viděl na vlastní oči. Prostě v letech 1945-1948 v ČSR žádná demokracie nebyla. Nicméně se stalo - tak jako ve vysoké politice - zhruba to samé, co v Rusku na přelomu let 1917-1918. Tam bolševický převrat nepodporovali jen bolševici, to je velký omyl. Podporovali ho i další levicové strany. Když ale pak eseři (soc-dem) vyhráli volby do Ústavodárného shromáždění, bolševici toto shromáždění rozehnali a bylo po ptákách. ČsOL se také divila, když byla "zglajchšaltována" do Svazu protifašistických bojovníků, kde byli členové i - bývalí čs. rudoarmějci. Takže tolik k apolitičnosti ČsOL.
|
